Program investic se má zaměřovat na inovace a výrobu v oblastech, jako jsou „baterie, solární panely, větrné turbíny, tepelná čerpadla nebo elektrolyzéry. (vanitjan / Envato)
Analytický komentář
Německá energetická transformace naráží na stále více překážek. To, co některé překvapuje, jiní již dlouho očekávají: cíle byly příliš ambiciózní, strategie realizace příliš nejasná, technické nepochopení příliš velké a pracovitost příliš malá. Co se z toho můžeme naučit?
Průmysl se zmenšuje, firmy z Německa odcházejí a Spolkový kontrolní úřad ve své zprávě ze 7. března 2024 konstatoval, že přechod na novou energetiku „není na dobré cestě a zaostává za svými cíli“. Auditoři Účetního dvora zároveň vyzvali německou vládu, aby „okamžitě reagovala a zajistila bezpečné, cenově dostupné a ekologické dodávky elektřiny“.
Tento závěr a rostoucí počet reakcí ze strany průmyslu – stejně jako varování odborníků – ukazují na chybný vývoj energetické transformace.
Patří sem nejen stále rychlejší outsourcing průmyslových podniků, rostoucí počty insolvencí a hromadné propouštění, ale také varování před hrozícími výpadky proudu. Cíle „cenové dostupnosti, ekologičnosti a bezpečnosti dodávek“ stanovené v Návrhu integrovaného národního plánu v oblasti energetiky a klimatu, které jsou platné i dnes, tak politici minuli.
Nedostatek kontroly…
Bez ohledu na to se zdá, že velká část politiků nechce koncepcí energetické transformace otřást. Místo toho může vzniknout dojem, že dotace – částečně financované z daňových příjmů, částečně na dluh – mají uklidnit ekonomiku a uklidnit lidi a zároveň umožnit majitelům certifikátů CO₂ nadále dosahovat zisků. Do jaké míry skutečně chrání klima, zůstává sporné.
První analýza popisuje, jak by mohl být restart energetické transformace úspěšný z technického hlediska – včetně možnosti obnovit inovativní a globální prodejnost německého hospodářství.
Pevná technická koncepce však nezaručuje úspěšný přechod na novou energetiku. Přinejmenším stejně důležité je jasně strukturované projektové řízení realizace, včetně sledování kvality a nákladů. V souvislosti s posledně jmenovaným německý Spolkový kontrolní úřad v loňském roce uvedl:
„Německá vláda investuje miliardy do ochrany klimatu. Neví však, jak jsou její investice úspěšné a zda se vyplatí. Chybí jí postup, pomocí něhož by mohla zaznamenávat účinnost a ekonomickou efektivnost svých opatření na ochranu klimatu.“
… kvůli nedostatku odborných znalostí?
To lze chápat také jako otázku, které faktory by měly být použity pro hodnocení ekonomické efektivnosti a úspěšnosti ochrany klimatu. S tím úzce souvisí otázka odborné kvalifikace auditorů a v širším měřítku i politiků a stran, aby mohli prostřednictvím věcné působnosti plnit svůj ústavní mandát.
Protože takové analýzy politiků musí být anonymní a musí mít také určitou základní populaci, má smysl evidovat členy parlamentních skupin v německém Spolkovém sněmu podle jejich profesních zkušeností a vzdělání. To je níže provedeno na základě 20. volebního období, tj. ve stavu před volbami do Spolkového sněmu v únoru 2025, a tedy s těmi poslanci, kteří řídili politiku v posledních letech.
Ačkoli není možné stanovit standardizované měřítko na základě sebeprezentace v profilech poslaneckých skupin a Spolkového sněmu, je možné určit kvalitativní rozdělení kompetencí mezi poslaneckými skupinami:
Z analýzy vyplývají tři hlavní body:
- Celkově převažují absolventi filozofických fakult (32 %), ekonomických fakult (27 %) a právnických fakult (21 %). Naopak kompetence důležité pro moderní průmyslový stát z hlediska inovační kapacity (technologie: 8 %, přírodní vědy: 4 %, IT: 3 %), zdravotní politiky (medicína: 3 %) a potravinové bezpečnosti (zemědělství: 2 %) jsou zastoupeny výrazně méně.
- Kompetence v parlamentních skupinách se v některých případech výrazně liší. Zvláště silně jsou zastoupeni:
- filozofové v Zelených a Levici/BSW
- ekonomové v FDP
- právníci v CDU
- technologové a IT specialisté v AfD
- lékaři a zemědělští vědci u Zelených
- přírodovědci v SPD
- Žádná parlamentní skupina nemá vyvážený kvalifikační profil. Ve straně Levice/BSW není několik odborných oblastí zastoupeno vůbec. S celkovým počtem pouhých 38 poslanců však tyto dvě skupiny zároveň tvořily nejmenší parlamentní skupinu ve 20. německém Spolkovém sněmu.
Je také patrné, že mezi absolventy filozofických fakult je vysoký podíl komunikačních vědců a politologů. To vyvolává otázku, zda je nábor kandidátů zaměřen na vítězství ve volbách, nebo na následnou potřebu odborných schopností řešit problémy.
Jasný právní rámec pro energetickou transformaci, rozdílné provádění
Kompromisy jsou samozřejmě součástí každodenního politického života. V této souvislosti vyvstává další otázka: do jaké míry byly struktura a proces energetické transformace realizovány vhodně a přesně v souladu s právními předpisy? Tento rámec tvoří zákon o energetice (EnWG) a zákon o rozpočtových zásadách (HGrG).
V § 1 odst. 1 zákona o energetice (EnWG) se požaduje, aby „dodávky elektřiny, plynu a vodíku pro širokou veřejnost prostřednictvím sítě byly co nejbezpečnější, cenově dostupné, šetrné ke spotřebiteli, účinné, šetrné k životnímu prostředí a neutrální vůči skleníkovým plynům a aby byly ve stále větší míře založeny na obnovitelných zdrojích energie“. Podle § 1 odst. 2 energetického zákona má být tímto způsobem „zajištěna účinná a nenarušená hospodářská soutěž […], zajištěn dlouhodobý, účinný a spolehlivý provoz energetických sítí a optimalizováno zásobování energií pro hospodářství jako celek“. Zákon se výslovně zmiňuje i o zařízeních na skladování energie.
Konečně § 2 HGrG již vyžaduje, aby „při sestavování rozpočtu byly zohledněny požadavky makroekonomické rovnováhy“, což je „základ pro rozpočtové a hospodářské řízení“. Podle oddílu 6 HGrG „musí být při sestavování a plnění rozpočtu dodržovány zásady efektivnosti a hospodárnosti“, a proto „musí být provedeny příslušné analýzy efektivnosti “.
Zákonodárce tak řekl vše, co je nezbytné pro úspěšné strukturování a dokončení energetické transformace. Posouzení Spolkového kontrolního úřadu zde odhaluje zřetelné nedostatky. Z technického a ekonomického hlediska to nelze vysvětlit.
Před slavnostním položením základního kamene
V první analýze byla energetická transformace ilustrována na stavbě domu. V návaznosti na to lze porovnat požadavky vyplývající z právního rámce s představami klienta o tom, jaké potřeby by měl jeho dům splňovat.
Na základě analýzy poptávky, potenciálu obnovitelných zdrojů energie a bezpečnosti dodávek lze určit potřebné elektrárny a plynové generátory i dostupnost různých skladovacích zařízení a k tomu potřebných surovin. Teprve po jejich vypracování lze přistoupit k dalšímu kroku obecného plánování s otevřeným přístupem. Nebo použijme analogii s domem: nemusíte přemýšlet o uspořádání místností, pokud ještě nevíte, kolik jich je.
Pro posouzení a doplnění proveditelnosti se ukázalo jako užitečné vytvořit několik paralelních a konkurenčních skupin. Na straně výrobců by je měli tvořit zástupci průmyslu, univerzit a výzkumných institucí. Na straně provozovatelů by měli být zástupci místních úřadů, okresů a podniků veřejných služeb.
To pomáhá maximalizovat potenciál variant řešení podle tržních principů a následně je rozpracovat do ucelené celkové koncepce. Toto složení zúčastněných stran zároveň zaručuje, že se ekonomické zájmy veřejného sektoru a obchodní zájmy soukromého sektoru spojí tím, že se vyváží. Současně jsou nalezena optimální technologicky orientovaná řešení a definovány strategické cíle. Nicméně do slavnostního položení základního kamene je ještě daleko.
Vize ještě není plán výstavby
Jakmile jsou stanoveny základní požadavky na stavbu, je třeba ověřit jejich proveditelnost. Poté následuje dlouhodobé finanční plánování založené na analýzách rentability.
Analyzuje se také průmyslová realizace a požadavky na výzkum a vývoj. Ten musí být řízen tak, aby na jedné straně byla na základě představy o výrobku stanovena potřeba výzkumu a na druhé straně byly na základě výsledků výzkumu rozvíjeny představy o výrobku. A konečně strategie realizace musí propojit časové plánování a zdroje potřebné k realizaci v souladu s finančním plánováním a skutečnými požadavky na financování. Musí být rovněž vytvořena rezerva pro nepředvídatelné události.
Rychle se zhoršující situace německé ekonomiky vyžaduje přesun priorit z klimatické politiky na hospodářskou politiku. Na druhé straně je třeba vypracovat dlouhodobý, strategický, technologicky a finančně proveditelný plán udržitelnosti, který bude výsledkem vyrovnání se s chybami minulosti, aniž by se orientoval na finanční zájmy. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zvýšení inovační kapacity německého průmyslu.
Na konci tohoto plánovacího procesu je obvykle plán výstavby. Ten by se neměl omezovat pouze na vybavení kuchyní a koupelen, ale měl by zohledňovat i všechna připojovací potrubí. Teprve když jsou jasné povinnosti, může se začít stavět. Povinností technického a obchodního manažera – při stavbě domu často v jedné osobě – je průběžně sledovat průběh výstavby. Ten také zasáhne, pokud stavba sice postupuje, ale zpožďuje se a prodražuje.
Parlamentní vyšetřovací výbor pro energetickou transformaci
Zdá se, že technické chyby uvedené v první analýze jsou způsobeny především politickou vůlí prosadit energetickou transformaci za každou cenu a bez jakékoli alternativy. Současně se zdá, že se zapomíná na blaho vlastní země. Vzhledem ke způsobeným škodám se jeví jako vhodné zřídit parlamentní vyšetřovací komisi za účasti Spolkového kontrolního úřadu, která by objasnila fakta, aby byly rozpoznány i zastřešující systémové chyby. Ty zahrnují:
1. Vznik lobbingu
Energetická transformace, původně zamýšlená jako experiment a vybavená zvládnutelnými zdroji, začala žít vlastním životem. Chybělo komplexní řízení projektu a pravidelný monitoring. Zatímco postupovala maximalizace státních dotací, lobbisté byli nakonec politiky a médii akceptováni jako relevantní odborníci. Jejich práce významně přispěla k tomu, že se pozornost zaměřila na CO₂.
Nedostatečnou transparentnost těchto procesů a jejich vliv na německou politiku je třeba naléhavě objasnit. Je také nutné objasnit, jak odpovědná ministerstva prováděla ustanovení a cíle zákona o energetice (EnWG) a zákona o rozpočtových zásadách (HGrG) a zda a jakým způsobem bylo do jejich práce zasahováno interně nebo externě.
2. Zaměření na větrnou energii
Masivní politická podpora větrné energetiky, která není ekonomicky atraktivní, je nepochopitelná. V první analýze byly popsány výhody a úspory nákladů při instalaci fotovoltaiky na uzavřených plochách.
Zde stojí za zmínku, že německá vláda působí dojmem, že podporuje obě technologie stejně. O tom, že Agentura pro větrnou a solární energii pracuje již deset let jednostranně, svědčí i sebepopis sdružení, které bylo založeno v roce 2013 z iniciativy spolkové vlády: „Poté, co jsme se původně zaměřili na větrnou energii na pevnině, jsme v roce 2023 rozšířili naše témata o pozemní fotovoltaické systémy.“ Cílem sdružení však stále zůstává vyjmutí přírodních a orných ploch z jejich přirozeného využití.
3. Sen o vodíku
Vývoj vodíkové strategie pro zabezpečení dodávek byl od počátku rozpoznatelný jako špatná investice s jednoduchým výpočtem. To vyvolává otázku komunikace mezi politikou a průmyslem. Proč ti tak dlouho mlčeli, dokud nebyli sami požádáni o investice do vodíkových projektů – a odmítli je? S tím souvisí i objasnění souvisejícího lobbingu a jeho financování.
4. Rozvoj skladovacích zařízení
Význam skladování energie pro bezpečnost dodávek je jasně formulován v energetickém zákoně. Je třeba objasnit, proč tvůrci politik nezajistili jejich rozvoj souběžně s rozšiřováním dodávek energie z obnovitelných zdrojů. Součástí odpovídajících skladovacích zařízení jsou také generátory elektřiny pro její zpětné dodávání do sítě.
Je třeba stanovit náklady na vzniklé deficity německé exportní bilance na trhu s elektřinou, přinejmenším v posledních pěti letech. Má-li se pokračovat v odstavování elektráren na fosilní paliva, je nutná také prognóza na příštích pět let.
5. Úspora energie podle zákona
Hlavní výhodou oběhového uhlíkového hospodářství je vyhnutí se vysokým nákladům na opatření na úsporu energie vynucovaná z důvodů ochrany klimatu, která dosud nebyla téměř uznávána. S ohledem na význam těchto požadavků pro německé hospodářství je třeba objasnit, jaké lobbování za přísné požadavky prováděly které podniky, sdružení, nevládní organizace a další.
Dále je třeba objasnit, jak byla prověřena proveditelnost ustanovení stavebního energetického zákona s ohledem na dostupné výrobní a montážní kapacity a dostupnost materiálů. Je také třeba prozkoumat, jak jsou vysoké náklady ustanovení slučitelné se zásadou „zohlednění požadavků makroekonomické rovnováhy“, jak byly tyto požadavky zohledněny v legislativním procesu a jak to bylo zdokumentováno.
V neposlední řadě je třeba objasnit, jaká opatření Spolkové ministerstvo hospodářství a ochrany klimatu, které je za právní úpravu odpovědné, přijalo, aby prověřilo jiná řešení, která by vedla k lepší ekonomické efektivitě než stávající zákonná úprava.
6. Trh s elektřinou
V rámci energetické transformace politici masivně zdražili cenu elektřiny následujícími opatřeními: priorita výkupních cen, pevné výkupní ceny, dvacetiletá záruka na tarify, regulace těžkostí a osvobození od důsledků pro síť, změny referenčního modelu bez konkrétního účelu a model trhu s elektřinou s pořadím podle zásluh.
Není jasné, proč spolkové vlády prodloužily tato opatření, která jsou pochopitelná nanejvýš jako nastartování, na úkor německého hospodářství. To vyvolává následující otázky: komu tato opatření prospěla a komu prospěje jejich pokračování? Které skupiny to v politice prosadily a s jakými argumenty? Jak lze určit a zdanit případné nadměrné zisky?
7. Hospodářské a zahraničněpolitické dopady
Aby se minimalizovaly hospodářské škody, které dosud způsobily chybné investice, měly by být všechny dosavadní zisky z opatření na snížení emisí CO₂ podrobeny testu kvůli masivnímu lobbingu a zdaněny daní z nadměrných zisků. Rovněž je třeba prověřit dosavadní opatření dotčených federálních vlád k minimalizaci nákladů. Kromě toho je třeba prověřit, jak německá ministerstva provádějí ustanovení HGrG, zejména s ohledem na ekonomickou efektivnost a celkový hospodářský význam. Otázky, které je třeba si položit, jsou následující:
- Jaká protikorupční opatření byla v posledních letech zavedena v reakci na zjištění německého Spolkového kontrolního úřadu?
- Jaké důvody brání zrušení současných pravomocí politiků vydávat pokyny německým státním zástupcům, které jsou v rozporu s právem EU?
- Jak lze zlepšit zohledňování technických a vědeckých skutečností v německé politice?
- Jak lze zlepšit zajištění kvality politické práce?
- Jak zhoršila německá energetická transformace vztahy s evropskými partnery a jak lze tyto vztahy zlepšit?
Tyto otázky mohou někoho znepokojovat – odpovědi na ně mohou znepokojovat jiné. Jejich zodpovězení je nezbytné pro zajištění Německa jako průmyslové lokality a pro zachování potřebných pracovních míst.
Budoucí důvěryhodnost (energetické) politiky a politických stran závisí na jejich odhodlání přiznat chyby a především je napravit. Chyby se dají odpustit, zatajování a klamání nikoli.
–etg–
-etcz-
Leave a Comment